V naší rodině se odjakživa chovali psi.

Jestli už to byla chovná fenka Německého ovčáka jménem Astra, nebo kříženec jezevčíka Ťapka, se kterými jsem vyrůstala. Později, když si na staří rodiče pořídili asi 2 letou fenku Labradorského retreivra Bonny, jsme začali poznávat, jak úžasné plemeno to je. Po osamostatnění a odstěhování jsme to bez labradora dlouho nevydrželi, tak jsme 1. října 2002 dceři koupili pejska a dali jsme mu jmého Sid. Se Sidem jsme neplánovali žádné zkoušky, žádný výcvik, chtěli jsme jen kamaráda a mazlíčka, který je s námi 14 let.

Od štěňátka miluje jízdu autem, jezdil s námi všude na návštěvy a výlety.

Dnes je už v důchodu, pomalu mu slábnou zadní nožky a tak si užívá domácího klidu.

V dubnu 2014 jsme si z chovatelské stanice Bellapros koupili fenečku hnědého labradora, s ní Sidáček ožil a zapomíná na problémy s nohami, jak ho naše čokoládová Andynka prohání 🙂

S příchodem Andy Bellapros jsem se začala zajímat o kynoligii, výcvik, výstavy a chov labradorských retrievrů.

2.3.2017 – Dnes nám bohužel Sidáček odešel za duhový most. Děkujeme ti za všechny krásné zážitky a plno lásky a štěstí, kterým jsi nás 14 a půl roku naplňoval…